Hlavní program
15:00 / Trošku se to pozmění
17:30 / Láska nebolí: Děti násilí
20:00 / Houpačky
13:00 / Kdyby se holubi proměnili ve zlato
17:00 / Poberta
Koncerty v kinosále:
21:00 / Moimir Papalescu & The Nihilists
23:00 / Chryzotil 271
13:00 / Robert Richardson: Bílý ďábel
15:00 / Anifilm dětem: Pomáhat je divočina
17:00 / Mistryně
20:00 / Milovník, ne bojovník
Vernisáž výstavy
Jakub Černý: Pohled
10. 10. od 17:00 Galerie Pod schody, zdarma
Vernisáž: budova MKS Kyjov
Výstava potrvá do ledna roku 2027
Jakub Černý strávil při vzniku výstavy několik dní přímo na místě. Jezdil na kole, chodil po okolí, trhal švestky a sbíral materiál, který tam našel. Část práce tak vznikala prostě tím, že tam byl a nechával věci přicházet postupně. V jednom z našich rozhovorů řekl: "nebát se zdivočet". Ta věta u výstavy nakonec zůstala.
Krajina se tu potkává s obrazy města. Ve screenshotech se objevují stopy devadesátkové modernizace, tehdejší představy o novém a lepším prostředí. Dnes už na ně koukáme jinak. To, co mělo působit současně, zestárlo, někde zmizelo, někde zarostlo.
Černý pracuje s nalezeným a odpadovým materiálem, věci přesouvá, skládá a nechává je v nových souvislostech. Vrací se tu i motiv bariéry, který se v jeho práci objevuje delší dobu. Ne jako jedno velké téma, spíš jako způsob, jak prostor rozdělit, znejistit nebo změnit cestu skrz něj.
Výstava působí jako něco, co se ještě může proměnit. Jako chvíle, kdy se věci na určitou dobu sešly právě takhle.
Jakub Černý (*1994, Tábor) je konceptuální umělec, jehož praxe přirozeně přesahuje hranice ateliéru. Vystudoval SUPŠ Bechyně a následně bakalářské i magisterské studium v Ateliéru kresby na Fakultě umění Ostravské univerzity; část studia absolvoval také na Akademii výtvarných umění v Gdaňsku. Dnes působí pedagogicky na Fakultě umění i na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a na Fakultě umění zároveň dokončuje disertační práci věnovanou tématu bariér a hranic.
Ve své tvorbě se pohybuje mezi kresbou, objektem, instalací, videem a živou akcí, často s využitím nalezených nebo odpadních materiálů. Jeho přístup je spíš syrový než uhlazený, proměnlivý v technikách a bez potřeby budovat si jeden snadno rozpoznatelný rukopis. Motiv bariéry, který se v jeho práci objevuje dlouhodobě, přitom není jen obrazem překážky nebo oddělení. Zajímá ho spíš jako něco, co proměňuje způsob, jakým se člověk pohybuje, dívá a orientuje v prostoru – hranice, která může zároveň omezovat i otevírat nové možnosti.
Při návštěvě jeho ateliéru mě zaujalo, jak nehierarchicky o své práci mluví. Vyprávění o sobě se neustále přelévalo k lidem kolem něj, ke spolupracovníkům, studentům, kapelám, koncertům nebo dalším kulturním aktivitám. Propojování pro něj není jen téma, ale způsob, jakým skutečně funguje.
Vedle vlastní tvorby má zkušenost s kurátorskou prací, věnuje se hudebním projektům a podílí se na dění kolem ostravského klubu Dock a kulturního centra Provoz. Právě v těchto přesazích je dobře vidět, že umění pro něj nekončí hotovým dílem. Má rád situace, kdy se věci dávají do pohybu, lidé se potkávají a něco vzniká společně. Černý jako by nejraději stál právě uprostřed takového dění – ne proto, aby ho řídil, ale aby pomáhal vytvářet prostor, ve kterém se může něco stát.
Jakub černý je součástí elektronického dua Chryzotil 271, které vystoupí v rámci hlavního programu festivalu.
Filmový kvíz
Kyjograf
23. 10. od 18:00 Pražírna Kyjov
Sestav tým a přijď změřit síly do našeho Filmového kvízu! Čekají tě rafinované otázky, nelítostná konkurence, skvělé ceny a pro vítěze akreditace na celý Kyjograf. Chce to šestý smysl pro kinematografii, jinak bude tvůj tým brzy u konce s dechem!
Startovné: 100 Kč/osoba
Přihlášky: petr.klimes@kyjograf.cz
Workshop klasického animovaného filmu
Divočina volá
Letos se inspirujeme tématem Divočina volá. Co vše se může stát v divočině, jaká zvířata či postavy tam mohou žít?
V průběhu dílny klasické ruční animace si vytvoříme krátký příběh, poté si vyrobíme postavy a další rekvizity a na závěr si vše rozpohybujeme. K animace budeme využívat papírových loutek, ale také přírodního materiálu, který si i sami můžete donést. Výsledkem dílny bude krátký film, který si v rámci festivalu pustíme na velkém plátně kina, a poté vám ho zašleme na e-mail.
Děti od 8 let, začátečníci i pokročilí.
I. termín: Sobota 31. 10. / 9:00-12:00 / Knihovna Kyjov
II. termín: Neděle 1. 11. / 9:00-12:00 / Knihovna Kyjov
Program zajišťují lektoři Studia Scala ve spolupráci s festivalem Kyjograf.
Ruchová dílna
Tvorba zvukových efektů
V průběhu dílny si něco povíme o zvuku ve filmu, ale nejen to. Budete mít možnost si sami ozvučit připravené krátké ukázky z filmů. Především se zaměříme na ruchování, ale třeba přijde vhod i dabing. Na dílnu nepotřebujete nic speciálního, jen chuť si hrát a bavit se.
Dílna je určena jak pro děti, tak i pro dospělé, takže klidně můžete vytvořit i rodinný zvukařský tým.
Ozvučené ukázky Vám poté zašleme na e-mail.
I. termín pro děti od 4 do 7 let:
Sobota 31. 10. / 9:00-10:00 / Knihovna Kyjov (čítárna)
II. termín pro děti od 7 let:
Sobota 31. 10. / 10:00-11:00 / Knihovna Kyjov (čítárna)
Program zajišťují lektoři Free Cinema ve spolupráci s festivalem Kyjograf.
Trošku se to pozmění
(s živou hudbou Favorite Obsession)
Paátek 30. 10. od 15:00
Dokumentární, 24 minut
Režie: Kateř Tureček
Hosté: Kateř Tureček, protagonisté
Trošku se to pozmění vzniklo v rámci Zóny zájmu, cyklu krátkých autorských dokumentů České televize, které reagují na aktuální společenská témata a proměny současného Česka. Část této dokumentární série byla přímo propojena s hraným seriálem Ratolesti – desetidílným rodinným dramatem inspirovaným skutečnými sociálními a kriminálními kauzami, které se prostřednictvím jednotlivých příběhů ptá, jak dobře vlastně známe svět dnešních dětí a dospívajících.
Dokument přímo navazuje na druhou epizodu Ratolestí s názvem Brácha, v níž rodina i učitelský sbor hledají způsob, jak přistoupit k dvanáctiletému dítěti řešícímu svou genderovou identitu. Zatímco hraný příběh zachycuje rodinu teprve na začátku této zkušenosti, Trošku se to pozmění přenáší stejné téma do skutečného života a ukazuje, jak může další cesta vypadat v podporujícím rodinném a školním prostředí.
Ve středu dění stojí sedmnáctiletá trans studentka Yuri a její matka Lucie, která nejen podporuje vlastní dceru, ale organizuje také podpůrnou skupinu pro další rodiny trans dospívajících. V době, kdy je téma transgender identity často součástí vyhrocených politických a veřejných debat, volí film záměrně jiný přístup: místo hlasitých soudů nabízí pozorné naslouchání, blízkost a konkrétní lidskou zkušenost.
Jak říká Kateř Tureček: "Potřebujeme více lidských příběhů, ne kulturních válek."
Projekci živě doprovodí kapela Favorite Obsession, která pro snímek složila původní hudbu. Jejich tvorba se pohybuje na pomezí dream popu a shoegaze a stojí na zasněných kytarách, melancholické atmosféře a intimních, citově otevřených textech.
Snímek s živou hudbou na Kyjograf přináší kyjovský rodák, dokumentarista a autor snímku Kateř Tureček. Diskutovat bude s hlavními protagonisty.
Láska nebolí: Děti násilí
Pátek 30. 10. od 17:30
Dokumentární, krimi, 44 minut
Režie: Tomáš Klein
Hosté: Adéla Klingelová, Patrik Beutel
Třídílná dokumentární série Láska nebolí volně navazuje na úspěšnou hranou minisérii streamovací platformy Oneplay Monyová, která prostřednictvím tragického osudu spisovatelky Simony Monyové otevřela téma domácího násilí a toxických partnerských vztahů.
Dokumentární projekt Láska nebolí jde ještě dál a dává prostor skutečným zkušenostem lidí, kteří násilí zažili jako děti, partneři či rodiče – ale také těm, kteří se ho sami dopouštěli a rozhodli se své chování změnit. Bez jednoduchých soudů se snaží pojmenovat mechanismy násilí, jeho často nenápadné počátky i následky, které mohou přetrvávat dlouho poté, co samotný násilný vztah skončí.
Úvodní epizoda Děti násilí obrací pozornost k těm, kteří násilí doma často pouze tiše sledují, ale jeho důsledky si mohou nést celý život. Prostřednictvím otevřených výpovědí se ptá, jak zkušenost z dětství ovlivňuje pozdější vztahy, kdy se z obětí či svědků mohou stát ti, kteří sami ubližují, a především zda lze tento mezigenerační koloběh zastavit.
Jak vlastní trauma přijmout, zpracovat – a nepředat ho dál?
Projekt na Kyjograf přináší kyjovská rodačka, psychoterapeutka z Ligy otevřených mužů Adéla Klingelová, která se na jeho vzniku podílela. Diskutovat bude s jedním z hlavních protagonistů Patrikem Beutelem.
V sobotu odpoledne 31. 10. proběhne v čítárně kyjovské knihovny další návazná diskuse, tentokrát s místními odborníky.
Houpačky
Pátek 30. 10. od 20:00
Předpremiéra
Komedie, drama, 110 minut
Scénář: Bohdan Sláma, Lucie Konečná | Režie: Bohdan Sláma | Hrají: Zuzana Kronerová, Dagmar Havlová, Tereza Ramba, Jiří Rendl, Jiří Lábus a další.
Host: Bohdan Sláma
Dvě ženy, dva odlišné temperamenty a jedno náhodné setkání, které může změnit způsob, jakým se dívají na vlastní život. Houpačky, nový film Bohdana Slámy inspirovaný stejnojmennou knihou Lucie Konečné, vyprávějí o nečekaném přátelství dvou sedmdesátnic Zdeny a Jiřiny. Zatímco jedna je svobodomyslná, živelná a konvence ji příliš nezajímají, druhá působí zdrženlivěji a spořádaněji. Jejich postupné sbližování ale oběma otevírá možnost vystoupit ze zajetých kolejí a znovu si položit otázku, co všechno ještě může život nabídnout.
"Houpačky jsou o přátelství. O setkání dvou žen, z nichž každá je úplně jiná," říká Bohdan Sláma. Příběh ženské sounáležitosti a emancipace tak zároveň obrací pozornost k tématu, které česká kinematografie stále zachycuje spíše vzácně: jak žít plnohodnotně ve vyšším věku a nenechat vlastní život určovat představami okolí o tom, co už se sluší, nesluší nebo je údajně pozdě začínat.
Sláma se přitom vrací k poloze, která je jeho tvorbě blízká – k hořkosladkému vyprávění, v němž vedle vážných životních situací zůstává prostor pro humor, hravost, blízkost a srdečnost.
Do hlavních rolí obsadil Dagmar Havlovou a Zuzanu Kronerovou, dvě výrazné herecké osobnosti, jejichž postavy stojí na opačných stranách temperamentového spektra. Samotná Kronerová charakterizuje příběh právě jako "hořkosladký" a Havlová se na vzniku scénáře také podílela. Houpačky tak slibují příběh o stáří nikoli jako o životě v útlumu, ale jako o prostoru, v němž stále zbývá místo pro přátelství, vzpouru, nové začátky a radost z možnosti žít podle vlastních pravidel.
Kdyby se holubi proměnili ve zlato
Sobota 31. 10. od 13:00
Dokumentární, 110 minut
Režie a scénář: Pepa Lubojacki
Po dobu pěti let obracela filmařka Pepa Lubojacki kameru k vlastní rodině a snažila se pochopit, proč její milovaný starší bratr David a dva bratranci skončili bez domova a v zajetí závislosti. Kdyby se holubi proměnili ve zlato však odmítá jednoduché vysvětlení založené na osobním selhání či nedostatku vůle. Režisérka se postupně vrací hlouběji do rodinné minulosti, k mezigeneračním traumatům, násilí, ztrátám a zkušenostem, které předcházely samotné závislosti. Současně sleduje i svět, v němž člověk na okraji společnosti snadno přestává být vnímán jako někdo, kdo si zaslouží pozornost, péči a důstojnost.
Nejbližší je její bratr David – někdejší obdivovaný starší sourozenec, s nímž ji spojují vzpomínky na dospívání, hudbu i společné dětství. Kamera zachycuje chvíle něžné sourozenecké blízkosti stejně jako návraty závislosti, bezmoc a vyčerpání člověka, který se znovu a znovu pokouší někoho blízkého zachránit. Režisérka přitom neskrývá ani vlastní rozpory, stud a postupující psychické vyčerpání.
Film tak míří k jedné z nejtěžších otázek péče o člověka se závislostí: kde končí láska a začíná kontrola – a kdy už snaha zachraňovat bere druhému i nám samotným možnost žít vlastní život?
Nad celým snímkem se zároveň vznáší bolestná otázka, zda lze truchlit nad někým, kdo ještě žije.
Výjimečnost filmu spočívá také v jeho radikálně osobní a formálně svobodné podobě. Lubojacki natáčí převážně na iPhone a intimní deníkové záznamy skládá se stylizovanými vzpomínkami, textovými a grafickými intervencemi, animovanými rodinnými fotografiemi či obrazovými sekvencemi na pomezí dokumentu a videoartu. Průvodcem filmu se dokonce stává mluvící holub. Zdánlivá hravost těchto prostředků však nezjemňuje tíhu tématu – naopak vytváří svébytný jazyk pro vzpomínky a zkušenosti, o nichž je obtížné mluvit přímo. Výsledkem je dílo současně syrové a něžné, bezprostřední i stylizované, které svou mimořádnou otevřeností narušuje odstup mezi autorkou, její rodinou a divákem.
Film měl světovou premiéru na Berlinale 2026, kde získal Berlinale Documentary Award i nezávislou Caligari Film Award; hlavní dokumentární cenu zde český dokument obdržel vůbec poprvé. Česká filmová a televizní akademie následně snímek vybrala jako českého kandidáta na Oscara za nejlepší mezinárodní film.
Ocenění potvrzují, jak neobvyklý dokument vznikl z materiálu, který mohl snadno sklouznout k sentimentu či sociální reportáži. Lubojacki místo toho vytvořila osobní filmovou výpověď, která se na závislost a bezdomovectví dívá zevnitř rodiny – bez příkras, ale také bez jednoduchých soudů nad lidmi, kteří se ocitli na jejím okraji.
"Brutální zpověď o sobě a svých bolestech. Neuvěřitelně dobře nastříhaný se skvělou hudbou. A ty věty, co tam zazněly? To se mě dotklo tak moc, že na to ještě budu chvíli myslet."
"Nejsilnější věc letošního festivalu. Brutálně upřímná."
Poberta
Sobota 31. 10. od 17:00
Komedie, drama, krimi, 118 minut
Host: Ondřej Hudeček
Scénář a režie: Ondřej Hudeček | Hrají: Matyáš Řezníček, Václav Neužil, Stanislav Majer, Denisa Barešová, Lukáš Příkazký, Filip Kaňkovský, Petr Borovec a další.
Celovečerní debut Ondřeje Hudečka Poberta je svižnou žánrovou směsí zlodějské komedie, kriminálky a westernu, ale zároveň satirickým pohledem na českou společnost v mimořádné době covidové pandemie. Chaotické období lockdownů a rozvolňování se tu stává prostředím, v němž se pravidla rychle mění, obcházejí a vykládají podle momentální potřeby.
Hudeček přitom vychází z prostředí, které důvěrně zná: natáčel ve své rodné Strážníci, na Slovácku i v Kyjově a westernové archetypy zasadil do výrazně domácího, maloměstského rámce. Pod nánosem humoru, podvodů a žánrové nadsázky tak Poberta vypráví také o předsudcích, společenském pokrytectví, odpovědnosti za vlastní jednání a o tom, jak těžké může být dostat druhou šanci.
Po návratu z vězení se drobný zlodějíček Lupyn snaží začít znovu, jenže práci shání obtížně a brzy se znovu zaplete se starými kumpány. Série pojišťovacích podvodů ho postupně vtahuje mezi místního lichváře, zkorumpovaného policistu a vlastní snahu získat peníze na nový. Z několika zdánlivě jednoduchých kšeftů se rychle stává řetězec lží, loupeží a stále absurdnějších situací…
"Ondřej Hudeček natočil chytrou a zábavnou podívanou, která výtečně balancuje mezi komedií a sociálním dramatem, stojí na uvěřitelných postavách a nastavuje zrcadlo vyčůranému češství. A navíc se na ni skvěle kouká…"
"Zhasnou světla, z reproduktorů se line westernová melodie a vy najednou sedíte uprostřed moravské Strážnice zalité podivným žlutavým oparem… Skvělá práce kamery, originální hudba, postupné budování napětí, skvělé výkony herců."
"Cimbálový komediální western ze Slovácka, zasazený do doby covidu, což považuji za jedno z nejšťastnějších rozhodnutí tvůrců. Drtivá většina humoru totiž vychází právě z nekonečné série zákazů, příkazů, restrikcí a následných rozvolnění, které se na obyvatelstvo valily rychleji, než je vůbec stačilo sledovat. Tvůrcům se podařilo tuto absurdní dobu vytěžit s velkou lehkostí a bez pocitu, že by znovu otevírali už dávno vyčpělé covidové album."
"Poberta bude na konci roku patřit mezi nejzajímavější tuzemské počiny a jeho poměr mezi diváckou přístupností a zdařilostí realizace je skutečně obdivuhodný."
Moimir Papalescu
& The Nihilists
Sobota 31. 10. od 21:00 / Koncert v kinosále
Elektronika, rock'n'rollová syrovost a podmanivé taneční rytmy. Moimir Papalescu & The Nihilists propojují zvuk analogových syntezátorů s energií punku a atmosférou nové vlny. Kapelu založili v roce 2003 Moimir Papalescu, zpěvačka La Petite Sonja a kytarista Hank J. Manchini. Už debutem Analogue Voodoo (2004) získali cenu Anděl v kategorii elektronické a taneční hudby.
Výrazný hlas La Petite Sonji, nekompromisní elektronické beaty a syrové kytary slibují koncert plný napětí, nadsázky a energie, která vás nenechá stát na místě. V roce 2024 vydali své třetí album "Mystery Women in the Acid Pools".
Kapela nás svým syrovým electroclashem a punkovou energií přenesou do atmosféry berlínských undergroundových klubů nultých let.
Chryzotil 271
Sobota 31. 10. od 23:00 / Koncert v kinosále
Chryzotil 271 je ostravský elektro punkový projekt, ve kterém se potkávají tvrdé elektro beaty producenta Leafura s poetickým řevem Hardlovera (Jakub Černý). Ve své tvorbě kombinuje prvky punku, tvrdého bassu a taneční elektroniky v tempu 140–160 bpm. Prostě něco mezi bohoslužbou a vymítáním. V rámci festivalu proběhne i výstava obrzů Jakuba Černého v Galerii pod schody.
Warm-up party & Afterparty:
DJ Buran Buran
Petr Horák & Jan Barnet
K tanci i poslechu zahrají Petr Horák a Jan Barnet – dvojice, která stojí nejen za mixákem, ale i za festivalem Rosnička. Pod jménem Buran Buran servírují hutné beaty, špinavé basy a pořádnou dávku energie.
Robert Richardson: Bílý ďábel
Neděle 1. 11. od 13:00
Předpremiéra
Dokumentární, životopisný, 105 minut
Režie: Jana Hojdová
Robert Richardson: Bílý ďábel je intimním portrétem jednoho z nejvýznamnějších kameramanů současné americké kinematografie. Richardson během několika desetiletí spolupracoval s režiséry, jako jsou Oliver Stone, Martin Scorsese či Quentin Tarantino, a výrazně spoluutvářel obrazovou podobu filmů Četa, JFK, Letec, Kill Bill, Hanebný pancharti, Nespoutaný Django nebo Tenkrát v Hollywoodu. Za kameru k filmům JFK, Letec a Hugo a jeho velký objev získal tři Oscary.
Dokument však nezůstává jen u bilance mimořádné kariéry. Přibližuje Richardsona jako osobitého, náročného a nekompromisního tvůrce, ale zároveň jako člověka, jehož osobnost se nevyčerpává profesními úspěchy a veřejným obrazem. Díky mimořádné důvěře mezi ním a Janou Hojdovou se kamera dostává i do mnohem osobnějších situací a zachycuje Richardsona mimo svět velkých filmových štábů, premiér a cen. Přístup k jeho soukromí i rozsáhlému osobnímu archivu tak umožňuje sledovat nejen způsob, jakým přemýšlí o obrazu a vlastní práci, ale také jeho pochybnosti, vztahy a zkušenosti, které se za pověstí jednoho z nejvýznamnějších kameramanů své generace běžně skrývají.
Stejně pozoruhodný jako samotný Richardson je přitom příběh vzniku filmu. Vše začalo už v roce 2016, kdy jej Jana Hojdová jako studentka kamery na pražské FAMU oslovila kvůli své diplomové práci – a Richardson jí k jejímu překvapení osobně odpověděl. Z původního akademického projektu se postupně stala kniha a nakonec dokument, na němž Hojdová pracovala bezmála deset let. Během té doby se mezi ní a Richardsonem vytvořilo tvůrčí partnerství i blízké osobní přátelství.
Hojdová s ním cestovala po světě, sledovala jej při práci, dostala se do zákulisí velkých filmových produkcí i na předávání Oscarů a získala přístup ke stovkám hodin jeho soukromých archivních záznamů. Výsledkem je portrét vznikající z mimořádné blízkosti a důvěry, díky níž může nahlédnout nejen do Richardsonovy práce, ale i do jeho osobního světa.
"Pro českou kinematografii je tenhle světový dokument poměrně husarským kouskem a já jsem rád, že v mých očích v té globální konkurenci zcela obstojí."
"Až nečekaně výmluvná a komplexní sonda do duše bláznivého génia."
Anifilm dětem: Pomáhat je divočina
Neděle 1. 11. od 15:00
Animovaný, pásmo, 71 minut
Je fajn se někdy vypravit za dobrodružstvím, překonat sám sebe a zažít pravou divočinu. Je zábava pustit se do fantazírování, objevování a poznávání. A také do pomáhání druhým, třeba bláznivě odlišným kamarádům. Pásmo nabídne jedenáct zbrusu nových počinů českých autorek a autorů, společně s díly jejich parťáků z Evropy.
Pásmo Anifilm dětem: Pomáhat je divočina přiváží na Kyjograf oficiální ozvěny letošního ročníku Anifilmu. Tento mezinárodní festival animovaného filmu každoročně nabízí to nejzajímavější ze současné české i světové animace – a tentokrát z něj vybíráme porci určenou těm nejmladším divákům.
Jako obvykle se ještě před projekcí promítnou krátké snímky, které vznikly v dětských animačních dílnách Kyjografu.
Mistryně
Neděle 1. 11. od 17:00
Drama, 101 minut
Hosté: Bohdan Karásek, Marie Švestková
Scénář a režie: Bohdan Karásek | Hrají: Marie Švestková, Jiří Havelka, Lukáš Bouzek, Taťjana Medvecká a další.
Ve svém novém filmu Mistryně pokračuje Bohdan Karásek v osobitém pojetí vztahového dramatu, které místo velkých konfliktů a dějových zvratů staví na rozhovorech, drobných gestech a pozorném pozorování svých postav. S lehkostí a jemným humorem zachycuje okamžiky, kdy zdánlivě uspořádaný život naruší pochybnost nad rozhodnutími, která už měla být dávno uzavřená.
Karáskův civilní styl, založený na přirozeném herectví a nenápadném odkrývání vnitřního světa protagonistů, připomíná konverzační filmy Érica Rohmera či Richarda Linklatera. Mistryně se přitom dotýká otázek partnerských vztahů, rodičovství i obtížného hledání rovnováhy mezi profesními ambicemi a soukromým životem – bez jednoduchých odpovědí a jednoznačných soudů.
Monika je úspěšná lékařka, čeká dítě se svým partnerem Lukášem a zdánlivě žije život, který si přála. Setkání s bývalým manželem Petrem však znovu otevírá otázky, které mezi nimi zůstaly nezodpovězené. Z krátké schůzky se stává dlouhá procházka, během níž spolu vzpomínají, bilancují a uvažují nad tím, jak by jejich životy mohly vypadat, kdyby se kdysi rozhodli jinak…
"Je to o prostých, přitom důležitých věcech, o kterých jiné filmy tímto způsobem nemluví."
"Film, který roste každou minutou. Naprosto uvěřitelné civilní dialogy o smíření s minulostí. Na konci ukápla slzička."
Milovník, ne bojovník
Neděle 1. 11. od 20:00
Komedie, romantický, drama, 108 minut
Scénář a režie: Martina Buchelová | Hrají: Adam Kubala, Michaela Kostková, František Beleš a další.
Andrej má jednoduchý plán: nedělat blbosti, nikam moc nechodit, strávit léto u babičky a hlavně nepít tolik, aby zase vylezl na vysoký strom, ze kterého pak neumí slézt. Jenže pak potká Míšu. Nad sklenkou Fanty se dají do řeči a Andrejův pečlivě připravený program začne rychle brát za své. Do hry navíc vstupuje jeho poněkud svérázný bratranec Peter, který rád nosí sveter, a před trojicí se otevírá léto plné zamilovanosti, trapasů, nedorozumění, nečekaných spojenectví i malých dobrodružství…
Za lehkonohou generační romancí se však postupně odkrývá příběh o dospívání, sebeubližování a hledání cesty k sobě i k druhým. Andrejova snaha "být hodný" naráží na jeho problémy s alkoholem, zatímco Peter po svém tápe v představách o tom, co vlastně znamená být mužem. Buchelová své hrdiny neuzavírá do jednoduchých psychologických vysvětlení a místo toho jim dopřává možnost chybovat, napravovat se a zkoušet věci znovu. Film má přitom citlivou romantickou duši, něžný humor, smysl pro šibalství i lehkou provokaci – a právě mimořádná chemie mezi ústřední trojicí dává jejich vzájemnému pošťuchování, nejistotám a náhlým okamžikům blízkosti odzbrojující přirozenost.
Film je zároveň nakažlivě svobodným výbuchem mladické tvůrčí energie. Nechronologicky skládané vyprávění se větví do kapitol a volně přechází od romance přes snovou stylizaci až k hravým žánrovým odbočkám, aniž by ztrácelo lehkost a vnitřní soudržnost. Film překypuje obrazovými i scenáristickými nápady a neustále zkouší, kam až může svou formu posunout. Má dravost debutu natočeného s pocitem, že žádné filmové pravidlo není nedotknutelné, ale současně dostatek něhy a empatie, aby se za vším tím dováděním neztratili jeho hrdinové.
Milovník, ne bojovník je film, v němž se samotné vyprávění zdá být stejně spontánním dobrodružstvím jako léto, které jeho postavy právě prožívají.
"Mládí není ukotveno v konkrétním čase. Mládí je prožitek, pocit. A na to všechno si tu divák doslova může sáhnout."
"Naprostá srdcovka. Mladistvě hravá, impulzivní, nestálá a trapnohumorná."
"Má-li film přenášet emoci, tady ji přenáší dokonale."